Štítek: ""

Při psaní prvních kapitol knihy Jak lídři inspirují a přesvědčují  jsem narazil na problém, jak vlastně přistoupit k rozboru jednotlivých slavných proslovů. Na každý řečnický výkon se dá dívat z různých úhlů pohledu, takže který zvolit? Kde začít? Mám se zaměřit především na styl projevu, nebo se více soustředit na analýzu použitých argumentů? Hraje osobnost řečníka a jeho život nějakou zásadní roli a mám se jim věnovat? Je důležité charakterizovat publikum? Podobné otázky mi kroužily hlavou, a začínal jsem chápat, že se do celého úkolu nemůžu pustit jen tak, ale potřebuji nějakou metodu, nějaký systém. Metoda je důležitá i pro to, aby si čtenáři z knihy odnesli co nejvíce. Chci jim dát nástroje, pomocí kterých budou moci sami přemýšlet nad proslovy a prezentacemi, aby jim lépe porozuměli.Po nějaké době tápání a hledání jsem se rozhodl, že budu vycházet ze dvou přístupů, které se mi v praxi nejvíce osvědčily – jednak z obecného modelu komunikace vytvořeného Haroldem Laswellem ve 40. letech 20. století a také z klasické Aristotelovy koncepce tří principů přesvědčování.Při analýze komunikace by nás mělo zajímat to, za jakých okolností bylo komunikováno (kontext), kdo sděloval (mluvčí), s jakým záměrem (záměr), co sdělil (sdělení), komu to sdělil (příjemce) a s jakým efektem (efekt). Vyjádřeno v grafické podobě schéma komunikace vypadá takto: číst dál

Vzpomeňte si na situaci, kdy jste naposledy s někým vášnivě debatovali o tématu, na které jste měli radikálně odlišný názor. Mohla to být debata o tom, co s imigranty, o účinnosti homeopatie nebo o vlivu člověka na globální oteplování. Bezpochyby jste pro obhajobu svojí pozice přednesli skvělé argumenty. Podařilo se vám vašeho oponenta přesvědčit? Pokud ano, tak vám gratuluji, protože se vám povedl vzácný kousek. Dle mých zkušeností většina debat končí tím, že obě strany dále trvají na svém stanovisku, obvykle s ještě větší vervou než na začátku. Znamená to, že váš oponent je ignorant, když nechce akceptovat vaše argumenty? Možná, ale třeba jste jen zvolili chybnou taktiku. John Cook z univerzity v Qeenslandu a Stephan Lewandowsky z univerzity v Bristolu napsali krátkou příručku, ve které navrhují, jak bychom měli při vyvracení chybných názorů druhých postupovat. Jaký postup ve své „Příručce vyvracení mylných názorů“ tedy doporučují? číst dál

Prohrabuji se na hard disku starými školeními a najednou objevím něco, na co už jsem dávno zapomněl. Jedná se o krátký kurz prezentování, zaměřený na návrh a využívání slajdů při prezentaci. Je dělaný jednoduchou komiksovou formou, k čemuž mě inspirovala knížka The Skinny on the Art of Persuasion od Jima Randela. Byl jsem tak nadšený z jejího zábavného formátu, že jsem ho zcela bezostyšně okopíroval. Tehdy šlo o součást většího projektu, který se nakonec nerealizoval a kurz tak ležel v šuplíku - až doteď. Říkám si, že je docela dobrý, a tak mu chci dát šanci spatřit světlo světa. Pravda, některé věci bych dnes napsal a udělal jinak, ale rozhodně se za něj nestydím. Spíš naopak, možná je načase se k podobné myšlence vrátit - jenže těch projektů, na kterých bych měl pracovat, je příliš mnoho (díky bohu, že se mi podařilo napsat další dvě kapitoly z chystané knížky Jak lídři inspirují a přesvědčují).  číst dál

„Jdu na Peča Kuču. – Kam, proboha?“  Tak nějak reagovala minulý týden moje přítelkyně, když jsem jí oznámil, jak hodlám strávit páteční večer. Nejdříve pojala podezření, že se hodlám stát členem nějaké podivné sekty, ale poté, co jsme si záležitost vyjasnili, se přeci jen uklidnila a nakonec mě propustila. Vyrazil jsem do města a vše dopadlo tak, že jsem prožil příjemné chvíle ve společnosti inspirativních, zajímavých lidí. číst dál

28. ledna 1986 bylo na startovací rampě mysu Canaveral chladno. Ze startovací rampy visely dlouhé rampouchy. Přes nepříznivé počasí dostal raketoplán Challenger zelenou. Vyrazil na svoji desátou cestu za hranice atmosféry a na palubě nesl sedm astronautů, mezi nimi i učitelku Christu McAuliffe, která se měla stát první civilistkou ve vesmíru. Osud jí ale nepřál – 73 sekund po startu raketoplán před očima vyděšených přihlížejících a tisíců televizích diváků explodoval. Trosky dopadaly na hladinu oceánu ještě další hodinu. číst dál

Od lídrů se očekává, že po katastrofě nebo porážce dokáží své lidi povzbudit a pomohou jim najít smysl v prožitém utrpení. Vyžaduje to bezesporu takt, sociální inteligenci a cit pro situaci. Co říci poté, kdy při práci na stanoveném úkolu přijde někdo o život? Jak na situaci zareagovat? Jak to, co se stalo, vysvětlit? V této sérii článků se chci podívat na to, jak se s tímto úkolem vypořádali tři moderní lídři, prezidenti USA. V každém z prvních tří článků je popsán a přeložen jeden smuteční projev, se kterým prezidenti po katastrofě vystoupili. Poslední článek bude věnován srovnání projevů a jejich analýze. číst dál

Nedávno jsem se zabýval rozborem produktových prezentací na farmaceutických kongresech pořádaných jistou významnou vzdělávací společností. Prezentace měly různou úroveň, našlo se mezi nimi i pár opravdu špatných a možná jedna dvě vynikající. Jaké byly nejčastější chyby, se kterými jsem se setkal?  číst dál

Nedávno jsem se díval na dokumentární film stanice BBC Temné charisma Adolfa Hitlera. Dokument zcela nenaplnil mé očekávání, těšil jsem se na hlubší analýzu Hitlerova charismatického vůdcovství. Obsahuje ale několik trefných postřehů a především zajímavé dobové nahrávky. Na dvou těchto záznamech jde dobře demonstrovat, jakým způsobem Hitler neverbálně ovlivňoval lidi kolem sebe. V tomto krátkém článku chci probrat tři prvky Hitlerovy neverbální komunikace, které mu spolu s dalšími faktory umožnily, aby působil jako dominantní, autoritativní vůdce. Které tři prvky to jsou?Prvním z nich je ov... číst dál

Ochutnávku z mojí knihy Jak lídři inspirují a přesvědčují si můžete stáhnout zde: http://ulozto.cz/xksWodFm/jak-lidri-inspiruji-a-presvedcuji-ukazka-pdf číst dál

Na blogu publicwords.com je zmíněna nedávná studie vědců z University of British Columbia zkoumající to, jaký hlas lidé považují za atraktivní. Autoři studie dospěli k těmto zjištěním: číst dál

Jak přesvědčit pacienty, aby brali včas předepsané léky, více cvičili, dodržovali dietu a chodili na schůzky k lékaři v dohodnutých termínech? Žádná zázračná pilulka na tento problém zatím neexistuje. Možná ale není potřeba – řešení nabízí rétorika a sociální psychologie. Řešení, které je téměř zadarmo. číst dál

Každý řečník stojí před otázkou, jak má promítnout sebe sama – svoji osobu, své zkušenosti a své zájmy – do své řeči. Má o sobě mluvit hodně nebo málo? Co má prozradit a co zamlčet? Jednoduchá odpověď neexistuje, záleží na situaci a publiku. Obecně se ale dá říci, že se většinou vyplatí být osobní, hovořit o vlastních zkušenostech, o vlastním pohledu na svět, o vlastních hodnotách. Dobrým příkladem proslovu, který je velmi osobní, je řeč královny Alžběty I. u Tilbury, kterou jsem rozebíral zde. Dvě třetiny projevu se týkají Alžběty samotné, nejčastějšími osobními zájmeny jsou „já“ a „moje“. Alžběta se v ní představuje jako sebevědomý vládce a nezpochybnitelný vrchol společenské pyramidy, ale přesto neztrácí ze zřetele zájmy svého publika. Je vůdcem, který snáší útrapy se svými lidmi. číst dál

V centru Olomouce jsem narazil na tuto reklamu. Graficky fádní, nenápaditá plachta je pěknou ukázkou toho, jak firmy využívají při prodeji tzv. princip nedostatku. Princip nedostatku říká, že toužíme po věcech, které jsou unikátní, vzácné a nedostatkové. Silně se projevuje zejména v případě, kdy hrozí, že nějaká atraktivní věc přestane být dostupná. Příkladem může být zvýšený zájem o Oldsmobile v roce 2003 poté, co společnost GM oznámila brzké zastavení výroby. Ve stejném roce se pasažéři aerolinek loučili s nadzvukovými letadly Concorde. Obsazenost letů s tímto letadlem raketově stoupla po ohlášení ukončení jejich provozu. Podobných příkladů je celá řada, a to i z experimentálního psychologického výzkumu – viz klasický „sušenkový experiment“. číst dál

Je konec července a já mám pro vás náměty na to, jak můžete trávit příjemné chvíle s rétorikou a pár zajímavých odkazů. číst dál

Nakladatelství LEDA v roce 2011 vydalo knihu „Člověk mluvící“ od našeho předního odborníka na rétoriku profesora Jiřího Krause. Není to kniha odborná, nýbrž popularizační, určená pro širokou veřejnost. Je dobrá? Pojďme se na ni krátce podívat. číst dál