Nedávno jsem se zabýval rozborem produktových prezentací na farmaceutických kongresech pořádaných jistou významnou vzdělávací společností. Prezentace měly různou úroveň, našlo se mezi nimi i pár opravdu špatných a možná jedna dvě vynikající. Jaké byly nejčastější chyby, se kterými jsem se setkal?
1. Nevyužití příležitostí, které prezentace nabízí
Většina vystoupení se podobala sobě navzájem jako vejce vejci. Zástupce firmy si stoupne za řečnický pultík, začne promítat slajdy s produkty a hovoří přitom o jejich parametrech a výhodách. Posluchači v sále se poměrně brzy začnou nudit. Prezentace by ale neměla být jen o tom „nalít“ lidem v publiku do hlavy informace. Kdyby tomu tak bylo, tak tyto informace stačí poslat mailem, a efekt je stejný. Ne, prezentace je zároveň příležitost, jak publikum pobavit, zvednout mu náladu, posílit kredit firmy, ukázat svoji lidskou stránku, říci něco zajímavého ze zákulisí.
2. Chybí jasná jednotící myšlenka
Vzhledem k tomu, že čas na vystoupení je poměrně krátký, mezi 10 a 20 minutami, měli by prezentující zvážit, co všechno chtějí stihnout. Je opravdu nejlepší strategií představit všechny produkty? V takovém případě ale musí být předávané informace pouze povrchní a posluchači často ztratí přehled, protože produkty následují v příliš rychlém sledu za sebou. Jestli je důležité všechno, potom není skutečně důležité nic. V prezentaci chybí priority, jednotící myšlenka. Není lepší se soustředit na jeden až tři produkty s největším potenciálem a říci o nich více? Několikrát mě překvapilo, že novinka v portfoliu firmy byla zmíněna jen velmi stručně a zapadla tak mezi dosavadní nabídku.
3. Špatné slajdy
Kvalita slajdů v jednotlivých vystoupeních kolísala od těch opravdu špatných až po lehce nadprůměrné. Občas jsem se v duchu ptal: Jak mohlo proboha marketingové oddělení firmy něco takového vypustit do světa? I když se zdá, že v průběhu posledních let se situace zlepšuje, prezentující stále promítají slajdy s příliš velkým množstvím textu, s nekonzistentními grafickými prvky (o grafickém stylu se dá jen těžko hovořit) a s příliš malými obrázky. Používání grafů a schémat rozhodně doporučuji, ale prezentující by se měli zamyslet nad tím, jestli použité schéma vhodně vystihuje hlavní myšlenku, kterou chtějí sdělit, a zda je přehledné a dobře viditelné. Občas jsem měl tu čest vidět grafy a schémata, které sdělení přednášejícího bohužel spíše zatemnila než vyjasnila. Pokud se chcete naučit vytvářet kvalitní slajdy, začněte třeba přečtením knihy Prezentace a zen od Garra Reynoldse nebo se podívejte na videa z konferencí Apple.
4. Podrývání vlastního image
Ano, asi každý z nás kromě těch, kteří trpí nadměrným sebevědomým, občas řekneme něco, co nás trochu shodí v očích ostatních, co není ve shodě s tím, jak chceme působit. Odkrýt určitou slabost nebo svoji lidskou stránku je v pořádku. Může vám to dokonce získat u publika body, protože potom působíte důvěryhodněji. Do produktové prezentace na kongresu ale nepatří věty jako:
„Mým úkolem je seznámit vás s naším portfoliem, které už všichni vlastně dobře znáte“ - zaručený způsob, jak přijít o jejich pozornost
„Naše firma se snaží…“ – snažíme se jistě všichni, a někteří neúspěšně
„Přípravek by měl působit...“ – působí opravdu nebo by pouze měl?
Jedná se o drobné detaily, ale právě ty utváří dojem, který na posluchače nakonec uděláte. Abraham Lincoln při přípravě na své vystoupení u Gettysburgu, které trvalo jen několik minut, opakovaně text své řeči přepracovával. Jak ukazuje několik verzí projevu, hledal usilovně ty nejvhodnější formulace. Věděl, že se to vyplatí, a výsledkem byla řeč, která vešla do historie. Věnujte i vy svým formulacím péči, kterou si zaslouží.
5. Slabý řečnický projev
Mnozí prezentující by potřebovali řečnický trénink, aby se vyhnuli školáckým chybám, které dělají. Jejich projevu chybí energie, nemá dostatečnou dynamiku. Většinu času hovoří jedinou rychlostí, nedělají pauzy a jiné prvky, díky kterým je projev více dramatický. I přes to, že museli už tisíckrát na různých školeních slyšet, že by měli udržovat oční kontakt s publikem, tak se raději dívají na slajdy.
6. Prezentace mají málo důrazné zakončení
V knize samurajské moudrosti Hagakure se píše: „Konec je důležitý u všech věcí.“ Platí to i pro produktové prezentace, i když s nimi zřejmě původně japonští mistři Bušidó nepočítali. Hodně prezentací, kterých jsem se účastnil, bohužel končí nemastně-neslaně. Buď vyprší stanovený čas ještě před tím, než prezentující řekne vše, co měl v plánu, nebo po posledním produktu poděkuje posluchačům za pozornost a co nejrychleji mizí z pódia. Vezměte si příklad ze slavného projevu amerického státníka Patricka Henryho. Přednesl ho během revoluce v roce 1775 na politickém sněmu ve Virginii. Nejdříve ohnivě hovořil o tom, že je třeba poslat proti britským silám vojsko, a na konec prohlásil: „Je život tak drahocenný, nebo mír tak sladký, že si kvůli němu necháte nasadit řetězy a udělat ze sebe otroky? Bože chraň! Nevím, co udělají ostatní, ale co se týká mě samotného: Dejte mi buď svobodu, nebo smrt!“ S těmito slovy uchopil nůž na dopisy ležící opodál, a symbolicky jím bodl směrem ke svému srdci. Jeho posluchače, ostatní delegáty, tenhle skvělý konec docela zasáhl a věta „Give me liberty, or give me death!“ vešla oprávněně do dějin. Uznávám, že Henryho vypjatý smysl pro drama možná nemá místo ve světě dnešního byznysu (i když… dívám se na tebe, Steve Ballmere!). Přemýšlejte ale nad tím, jak svoji prezentaci zakončit tak, aby nevyšuměla do prázdna.
2024 ©