Období: září 2013

Každý řečník stojí před otázkou, jak má promítnout sebe sama – svoji osobu, své zkušenosti a své zájmy – do své řeči. Má o sobě mluvit hodně nebo málo? Co má prozradit a co zamlčet? Jednoduchá odpověď neexistuje, záleží na situaci a publiku. Obecně se ale dá říci, že se většinou vyplatí být osobní, hovořit o vlastních zkušenostech, o vlastním pohledu na svět, o vlastních hodnotách. Dobrým příkladem proslovu, který je velmi osobní, je řeč královny Alžběty I. u Tilbury, kterou jsem rozebíral zde. Dvě třetiny projevu se týkají Alžběty samotné, nejčastějšími osobními zájmeny jsou „já“ a „moje“. Alžběta se v ní představuje jako sebevědomý vládce a nezpochybnitelný vrchol společenské pyramidy, ale přesto neztrácí ze zřetele zájmy svého publika. Je vůdcem, který snáší útrapy se svými lidmi. číst dál