Období: březen 2016

Při psaní prvních kapitol knihy Jak lídři inspirují a přesvědčují  jsem narazil na problém, jak vlastně přistoupit k rozboru jednotlivých slavných proslovů. Na každý řečnický výkon se dá dívat z různých úhlů pohledu, takže který zvolit? Kde začít? Mám se zaměřit především na styl projevu, nebo se více soustředit na analýzu použitých argumentů? Hraje osobnost řečníka a jeho život nějakou zásadní roli a mám se jim věnovat? Je důležité charakterizovat publikum? Podobné otázky mi kroužily hlavou, a začínal jsem chápat, že se do celého úkolu nemůžu pustit jen tak, ale potřebuji nějakou metodu, nějaký systém. Metoda je důležitá i pro to, aby si čtenáři z knihy odnesli co nejvíce. Chci jim dát nástroje, pomocí kterých budou moci sami přemýšlet nad proslovy a prezentacemi, aby jim lépe porozuměli.Po nějaké době tápání a hledání jsem se rozhodl, že budu vycházet ze dvou přístupů, které se mi v praxi nejvíce osvědčily – jednak z obecného modelu komunikace vytvořeného Haroldem Laswellem ve 40. letech 20. století a také z klasické Aristotelovy koncepce tří principů přesvědčování.Při analýze komunikace by nás mělo zajímat to, za jakých okolností bylo komunikováno (kontext), kdo sděloval (mluvčí), s jakým záměrem (záměr), co sdělil (sdělení), komu to sdělil (příjemce) a s jakým efektem (efekt). Vyjádřeno v grafické podobě schéma komunikace vypadá takto: číst dál