Vzpomeňte si na situaci, kdy jste naposledy s někým vášnivě debatovali o tématu, na které jste měli radikálně odlišný názor. Mohla to být debata o tom, co s imigranty, o účinnosti homeopatie nebo o vlivu člověka na globální oteplování. Bezpochyby jste pro obhajobu svojí pozice přednesli skvělé argumenty. Podařilo se vám vašeho oponenta přesvědčit? Pokud ano, tak vám gratuluji, protože se vám povedl vzácný kousek. Dle mých zkušeností většina debat končí tím, že obě strany dále trvají na svém stanovisku, obvykle s ještě větší vervou než na začátku. Znamená to, že váš oponent je ignorant, když nechce akceptovat vaše argumenty? Možná, ale třeba jste jen zvolili chybnou taktiku. John Cook z univerzity v Qeenslandu a Stephan Lewandowsky z univerzity v Bristolu napsali krátkou příručku, ve které navrhují, jak bychom měli při vyvracení chybných názorů druhých postupovat. Jaký postup ve své „Příručce vyvracení mylných názorů“ tedy doporučují?
Především bychom si měli uvědomit, že lpění na mylných názorech není způsobeno jen tím, že člověk nemá dostatek správných informací, a že řešením není do člověka ty správné informace vtloukat tak dlouho, až rezignuje a uvěří. Přesvědčování je sofistikovaný proces, ve kterém hrají roli emoce, kognitivní zkreslení, snaha zachovat si tvář a jiné psychologické faktory. Podle Cooka a Lewandowskému byste se měli vyhnout těmto chybám:
1. Klást příliš velký důraz na názor, který vyvracíte. Zmínka mylného názoru tento názor u oponenta upevňuje. Lidská paměť je nedokonalá, a proto si po čase váš oponent nebude pamatovat detaily vašich argumentů, zatímco paměťová stopa mylného názoru zůstane díky vaší zmínce silná. Měli bychom se soustředit raději na prezentaci klíčových faktů, které potvrzují naši pozici.
2. Předkládat velké množství argumentů. Pokud se snažíte předložit velké množství argumentů, může se to obrátit proti vám. Lidé mají tendenci dát přednost jednoduchým, srozumitelným vysvětlením. Příliš velké množství argumentů vede k tomu, že se oponentovi zdá vaše pozice komplikovaná, a tak se raději bude držet svého mylného názoru, kterému rozumí. Autoři příručky proto doporučují prezentovat menší počet argumentů v co nejsrozumitelnější formě. Doporučují používat jednoduchý jazyk, krátké věty a jasné členění. Vizuální pomůcky jako jsou grafy nebo schémata mohou být, jak ukazují psychologické studie (http://www.dartmouth.edu/~nyhan/opening-political-mind.pdf), při vyvracení mylných názorů obzvláště účinné.
3. Nebrat v úvahu pocit ohrožení, který můžete v oponentovi vyvolat. Ohrozíme-li světonázor, identitu nebo hodnotu oponenta, pravděpodobně bude svůj postoj obhajovat ještě intenzivněji a nebude nám ochotný naslouchat. Lidé mají tendenci přijímat informace, které potvrzují to, v co věří (confirmation bias), a snaží se najít chyby a námitky proti nesouhlasným názorům (deconfirmation bias). Tato kognitivní zkreslení jsou nejsilnější v situacích, kdy „tneme do živého“ a oponent má pocit, že náš názor popírá to, čemu celý život věřil nebo co je pro něj zásadně důležité. Racionální diskuse v takové chvíli obvykle končí. Podle Cooka a Lewandowského pomůže, když vhodně zvolíme způsob, jakým argumenty prezentujeme. Posměch, arogance a povýšené poučování nadělají více škody než užitku. Lepší je projevit určitou míru empatie, začínat diskusi hledáním společné půdy a připustit, že nemáte patent na rozum. Vhodné také je, když se vyhnete pojmům, na které protistrana obvykle reaguje jako býk na červený hadr. Například američtí republikáni ochotněji přijímali při experimentu argument, ve kterém místo pojmu „uhlíková daň“ (tax) byl použit pojem „uhlíková kompenzace“ (carbon offset). Pohnout oponentem je nicméně v takové situaci velmi těžké a sami autoři nakonec přiznávají, že je nejlepší zaměřit se při osvětě nikoli na ty, kteří už dávno mají jasno, ale na ty, co se zatím nepřiklonili ani k jedné ze stran.
Dobrá, řekněme, že si uvědomujete výše uvedené chyby a víte, že se jim máte vyhnout. Jak je potom nejvhodnější argumentaci uspořádat? Podle autorů by mělo být vyvrácení mylného názoru uspořádáno takto (klikněte pro zvětšení):
Na začátku je tedy třeba věnovat se srozumitelnému vysvětlení vaší pozice. Pokud nejde o konverzaci, ale píšete text, zvolte vhodný titulek. Lidé mají obvykle tendenci v titulku zmiňovat mylný názor, který vyvrací, ale jak jsme si řekli výše, je to špatná taktika. V druhém kroku upozorněte na to, že se chystáte zmínit mylný názor. Ve třetím kroku stručně tento mylný názor popište. Důležitý je čtvrtý krok, ve kterém by se posluchač nebo čtenář měl dozvědět, proč je jeho názor mylný. Jde o to, jak vlastně omyl vznikl a čím to je, že mu lidé věří. Součástí tohoto kroku může být vysvětlení, proč původci mylného názoru tento názor šíří, kritika spolehlivosti zdrojů, ze kterých vychází a poukázání na mezery v argumentaci.
A teď praktický příklad. Dovolím si uvést něco z oblasti, které jsem se profesně věnoval. Jako prodejce tepelných čerpadel jsem se často setkával s názorem, že tato zařízení jsou příliš hlučná a ruší jak majitele, tak sousedy. Jedná se o jeden z omylů, kterých je na internetu a mezi lidmi plno. Jak by tedy vypadalo jeho vyvrácení podle Cooka a Lewandowského?
Uvedenou argumentaci by bylo vhodné samozřejmě doplnit o důvěryhodné zdroje, ale jako výzbroj do běžné diskuse by to mohlo stačit.
Vyvracet mylné názory ostatních je dřina a nevděčná práce. Bolí to obě strany, a sotva můžete počítat s poděkováním a květinami. Ale někdy stačí zasít semínka pochybnosti a časem se úspěch dostaví. Snad jednoho dne bude méně lidí věřit v astrologii, homeopatii, popírat vliv člověka na globální oteplování nebo předpokládat, že zaměstnance k větším pracovním výkonům motivují pouze materiální odměny a tresty. Určitá míra sebekritiky a vědomí vlastní omylnosti při tomto zápasu za racionálnější svět ovšem také není na škodu, mýlit se přece může i ten, kdo omyly vyvrací.
Použitá literatura:
Cook, John, Lewandowsky, Stephan, The Debunking Handbook, St. Lucia, Australia: University of Queensland, November 5. Získáno z: http://www.skepticalscience.com/Debunking-Handbook-now-freely-available-download.html
Skurnik, Ian, Yoon, Carolyn, Park, Denise C., Schwarz, Norbert, How Warnings About False Claims Become Recommendations, Journal of Consumer Research, Vol. 31, March 2005. Získáno z: http://dornsife.usc.edu/assets/sites/780/docs/05_jcr_skurnik_et_al_warnings.pdf
Vrtiška, Ondřej, Myslím, tedy jsem, Vesmír, č.7, 2015
2024 ©