Minule jsem vám slíbil pokračování řečnického zápasu mezi Markem Antoniem a Brutem. Nechme ale oba borce na chvíli odpočinout a v mezičase se podívejme na borce jiného. John F. Kennedy svůj boj za přistání člověka na Měsíci vyhrál. Nebylo to ale jednoduché.
Vesmírný závod nevypadal v roce 1961 pro Američany dobře. Rusové za sebou v té době měli řadu prvenství a úspěchů: první oblet Země umělou družicí, prvního mrtvého psa na orbitální dráze, a také největší triumf v podobě Gagarina. Kennedy, který se o vesmír osobně příliš nezajímal, začal otázku dobývání kosmu vnímat jako záležitost mezinárodní prestiže a klíčovou součást boje Západu proti Východu. Američané potřebovali něco okázalého. Kdyby poslali člověka 240 000 mildaleko do mrazivého vesmíru, vysadili ho na Měsíci a dostali ho v pořádku zpět, bezesporu by tím vytřeli Rusům zrak. Kennedy se pro tento projekt nadchl a podařilo se mu získat potřebnou politickou podporu. Opozice proti jeho plánům byla ale poměrně silná, a tak musel své záměry musel opakované hájit před politickými rivaly i veřejností.
Kennedy byl schopným, charismatickým řečníkem. Body mu získávalo už jen to, že dobře vypadal. V době nástupu do funkce byl mladý, dokázal ale tuto nevýhodu přeměnit ve výhodu. Ztělesňoval v sobě optimismus, touhu po změně a určitý idealismus, hodnoty, které začaly Američanům v době nudné Eisenhowerovy politiky chybět. Nebyl ale jen „sexy“, byl zároveň i válečným hrdinou. V průběhu války v Tichomoří působil jako velitel hlídkové lodi. Když došlo k jejímu potopení, Kennedy zachránil život jednomu ze svých mužů, ačkoli byl předtím sám raněn. Jestliže později hovořil o patriotismu, odvaze a veřejné službě, působil na rozdíl od našich politiků důvěryhodně. K tomu všemu se navíc dokázal obklopit týmem schopných lidí, kteří mu pomáhali jeho vystoupení připravovat.
Proslov, pronesený v 12. září 1962 na sportovním stadionu Riceovy University v Houstonu (video na http://www.youtube.com/watch?v=TuW4oGKzVKc, přepis na http://er.jsc.nasa.gov/seh/ricetalk.htm), patří mezi klasické ukázky sugestivního politického řečnictví. Kennedy se v něm snaží sdělit posluchačům svoji vizi dobývání vesmíru a nadchnout je pro podporu tohoto nákladného projektu.
Jaké řečnické strategie Kennedy používá, aby přesvědčil a inspiroval své publikum? Jednak vykresluje zřetelné rozdělení světa na dvě strany. My, Američané, jsme ti dobří, na druhé straně Atlantiku proti nám stojí nebezpečný nepřítel, který využije každého našeho zaváhání. Všimněte si, jak často Kennedy používá právě zájmeno „my“ a s jakými idejemi je spojuje. My, to je svoboda, mír, vědění, lidská práva, pokrok a naděje. USSR, ti druzí, to je dobývání a válka. Publikum dostalo nepřítele, kterého je třeba se obávat. Dále se K. snaží vytvořit dojem, že v sázce je vše. Je nutné jednat, jinak budou výše uvedené pozitivní hodnoty zničeny. A je třeba jednat právě teď: „…we meet in an hour of change and challange…()…The exploration of space will go ahead, whether we join it or not…() its opportunity for peaceful cooperation may never come again“. Možnosti jsou jen dvě – buď Američané ve vesmírném závodu zvítězí, což přivede mír a prosperitu, nebo je Rusové předstihnou, což bude znamenat válku: „…only if the US occupies a position of pre-eminence can we help decide whether this new ocean will be a sea of peace or a new terryfing theatre of war.“
Vzbudit obavy v posluchačích nestačí. Strach často pouze paralyzuje, a proto ho Kennedy vyvažuje poukazem na to, co v minulosti Američané dokázali. Odkazuje se na historii USA a apeluje na skutečnost, že Američané vždy byli národem odvážných dobrodruhů, kteří se bez bázně vydávali do neprozkoumaných oblastí. Popisuje, co všechno za několik posledních let při průzkumu vesmíru USA dokázalo a vyzdvihuje oblasti, ve kterých je jeho země technologicky vyspělejší. Snaží se vzbudit v posluchačích vzbudit pocit, že jsou důležitou součástí velkého projektu, jehož cílem je přinést pokrok a blaho všem lidem.
Řeč vrcholí ve slavné pasáži, v níž K. zdůvodňuje, proč vybral za cíl vesmírného programu právě přistání na Měsíci. Jde o klíčový okamžik – aby vás lidé podpořili, musíte být schopni sugestivně odpovědět na otázku, proč se do navrhovaného podniku pustit. Odpověď na otázku „proč?“ je často to nejdůležitější sdělení proslovu. Někteří kritici projektu Apollo poukazovali na to, že jde o příliš nejistý a nebezpečný podnik. Kennedy ale dokázal jejich námitky obrátit ve svůj prospěch: „But why, some say, the moon? Why choose this as our goal? And they may well ask why climb the highest mountain? Why, 35 years ago, fly the Atlantic? Why does Rice play Texas? We choose to go to the Moon. We choose to go to the Moon in this decade and do the other things, not because they are easy, but because they are hard…“
Kennedy zdůrazňuje přínosy, které projekt Apollo lidem přinese, ale přiznává, že budou něco stát. Náklady na dokončení projektu budou vysoké – 5 a půl miliardy dolarů ročně. To je obrovské, monstrózní číslo. Kennedy ho ale uvádí do souvislostí a oslabuje tak jeho hrozivost. Nejdříve upozorňuje, že stejné množství peněz utratí Američané za škodlivé cigarety, a potom řekne, že každého bude stát Apollo jen 50 centů týdně, což je poměrně zanedbatelná částka. Centy zní uším posluchačů lépe než miliardy, ačkoli se stále bavíme o jedné a téže celkové sumě. Nakonec se K. snaží přesvědčit posluchače o tom, že peníze budou využity na něco skvělého a odvážného, snaží se v myslích posluchačů vykreslit velmi živý obraz přistání na měsíci jako úžasného podniku. Tato pasáž je směsicí konkrétních číselných údajů a emocionálně nabitých frází (240 000 mil daleko, 300 metrů vysoká obří raketa, 25 000 mil za hodinu, přesnější než nejdokonalejší hodinky, polovina teploty slunce apod.)
Proslov je působivý i díky řadě řečnických figur. Snadno si jistě všimnete, jak často se v něm nacházejí opakování, a to zejména v podobě trojčlenného schématu: „We meet at a college noted for knowledge, in a city noted for progress, in a State noted for strength, and we stand in need of all three …()… Those who came before us made certain that this country rode the first waves of the industrial revolutions, the first waves of modern invention, and the first wave of nuclear power, and this generation does not intend to founder in the backwash of the coming age of space.“ V úvodu nalezneme enantiosis, figuru kombinující slova opačného významu: „…we meet in an hour of change and challenge, in a decade of hope and fear, in an age of both knowledge and ignorance.“ Kennedy se vesmírný výzkum snaží posluchačům přiblížit četnými přirovnáními a metaforami, zejména metaforami vycházejícími z mořeplavby a dobývání divokého západu: „This country was conquered by those who moved forward − and so will space. …()… We set sail on this new sea …“
Kennedy program Apollo i přes odpor opozice prosadil. Svoji roli v tom sehrála bezesporu jeho schopnost přesvědčit veřejnost1 o tom, že přes vysoké náklady je to podnik, který stojí za to. 20. července 1969, sedm let po proslovu na Riceově univerzitě, se v řídícím středisku NASA v Houstonu ozvalo: „Houstone, tady je základna Tranquility. Orel přistál!“
1 – Na podzim roku 1963 Grumman Aircraft Engineering Company zjišťovala, co si veřejnost o letu na měsíc myslí. 50% dotázaných vyjádřilo projektu podporu, 25% by dokonce uvítalo jeho urychlení. Méně než 33 procent se vyslovilo pro jeho zpomalení nebo snížení jeho priority. (Collin 2010)
Použitá literatura:
Collin, Richard E., “We Choose To Go To The Moon. JFK and the Race to the Moon,1960-1963“, In: Williams, John Delane &Waite, Robert G. & Gordon, Gregory S., John F. Kennedy. History, Memory, Legacy: An Interdisciplinary Inquiry, The University of North Dakota, Grand Forks 2010
Kourdi, Jeremy & Maier, Simon, The 100: Insights and Lessons From 100 of the Greatest Speakers and Speeches Ever Delivered. With 10 Extra Speeches, Marshall Cavendish International Asia Pte Ltd 2011
2024 ©